Blog

Dětská oftalmologie, pedooftalmologie nebo zkrátka jen dětské oční lékařství. Obor, který se v posledních letech dostává stále více do popředí a ve kterém víc než kde jinde hraje hlavní roli včasný příchod pacienta – i kdyby mu mělo být jen pár měsíců. Co za mýty o očních vadách mezi rodiči koluje a s jakými potížemi dnes přicházejí malí pacienti nejčastěji, nám prozradila MUDr. Pavlína Věříšová z královéhradecké ambulance oční sítě VISUS.

Tak tady to rozhodně jako u doktora nevypadá. Žádné na první pohled hrozivě vypadající přístroje ani žádné sterilně bílé zdi. Na stěnách visí dětské obrázky a barevné židličky okupují všudypřítomní plyšáci. Vítejte na dětské oční ambulanci v královéhradeckém VISUSu, kde už skoro 30 let ordinuje doktorka Pavlína Věříšová. „K dětské oftalmologii mě vlastně přivedl starší syn, který v dětství potřeboval brýle. Na rozdíl od jiných maminek, já jsem kolegům jako doktorka rozuměla. Chápala jsem, proč mu je předepisují, co a jak s ním mám doma trénovat a proč. Uměla jsem si ale představit, jak matoucí to musí být pro rodiče-laiky, a tak jsem se na pedooftalmologii začala specializovat. Nejprve to bylo jedno dopoledne v týdnu, pak celý den, až se zde postupně otevřela samostatná dětská ambulance s denním provozem,“ vzpomíná na své začátky sympatická lékařka.

Rozhoduje (v)čas

Příjemné prostředí v ordinaci je základ, dítě by nemělo nabýt dojmu, že se s ním bude „něco dít“, naopak. A v tom je klíčová spolupráce s rodiči. „S dítětem je třeba mluvit, navázat s ním kontakt a získat si jeho důvěru. Polovina úspěchu je, když dítě přichází do ordinace a už je rodičem motivované se mnou komunikovat. Musí vědět, že se není čeho bát, že si budeme jen hrát a povídat,“ říká zkušená lékařka s tím, že vyšetření probíhá skutečně jakoby mimoděk. Když je dítě zabrané do hry, lékařka sleduje, v jaké jsou jeho oči pozici, zda správně a stejně reagují nebo jestli nedochází k „zašilhávání“. Po podobném „domácím pozorování“ vlastně do ordinace poprvé míří i rodiče, kteří většinou přirozeně odhalí, že s vývojem zraku jejich ratolestí není něco v pořádku. „Maminky bývají velmi všímavé a musím je pochválit, že opravdu nečekají na výroční prohlídky u dětského lékaře a s dítětem za mnou vyrazí preventivně hned,“ potvrzuje s tím, že nezřídka ve své ordinaci vítá i jen pár měsíců staré kojence. Výjimkou podle ní nejsou ani situace, kdy tříleté dítě v období vzdoru odmítá na preventivní kontrole zraku a sluchu ve třech letech spolupracovat, a na postupující oční vadu se tak vlastně přijde až na té další v pěti letech. To už ale může být pozdě. „Čím dříve problém podchytíme, tím lépe – a také tím dříve dítko brýle třeba zase sundá, samozřejmě v závislosti na dané oční vadě. Pokud tedy máte v rodině oční problémy, tupozrakost nebo šilhání, rozhodně nechte potomka nejpozději do tří let vyšetřit,“ radí lékařka.

Žádná klíčová dírka, rovnou dveře

Dětská oční ambulance VISUS sídlí na Poliklinice III na Moravském Předměstí a velkou výhodou pro její pacienty je i přítomnost oční ortoptiky v budově. Tamní ordinace zajišťuje také oční screeningy, které dokážou odhalit počínající refrakční vady, šilhání nebo tupozrakost. Pokud screening nazná, že takové riziko existuje, posílají děti na podrobné vyšetření o dvě patra níž - právě k Pavlíně Věříšové. Ta poté nechá dětské oči tzv. „rozkapat“. „Přirovnávám to ke koukání klíčovou dírkou – díky rozkapání si do oka otvírám pomyslné dveře. Dokážu tak objektivně a daleko přesněji změřit případnou dioptrickou vadu a odhalím i skryté šilhání, na které jsou screeningy krátké,“ dodává. Kromě toho úspěšně spolupracuje i se speciálními očními třídami, které v Hradci fungují - na Základní škole Jiráskovo náměstí a v Mateřské škole Lentilka v Šimkově ulici. Jen péče komplexní – u lékaře, doma a ve škole, má totiž smysl.

Krátkozrakost, refrakční vady

A s jakými potížemi za ní malí pacienti v současnosti nejčastěji míří? U předškoláků dovedou rodiče k objednání většinou příznaky typu mhouření očí, šilhání nebo „ujíždění“ oka, horší orientace v prostoru či zakopávání. U školních děti je to pak nejčastěji krátkozrakost, která vzniká později, často až po 10. roce věku a prvním signálem jsou stížnosti dítěte, že hůře vidí na tabuli. Všechny oční vady bývají dědičné. „Na rozdíl od dalekozrakosti, která s věkem většinou ustupuje, krátkozrakost se v čase spíše zhoršuje. Především zvýšenou potřebou častého a dlouhého koukání do blízka - tedy působením tabletů, počítačů a telefonů, eventuelně i televize může docházet k rychlejšímu rozvoji očních vad u dětí,“ doplňuje MUDr. Věříšová. A to mě vede k další otázce – je pravda, že děti postupem let víc a víc „brýlatí“?

Brýlatější děti?

Lékařka souhlasí, avšak jedním dechem dodává, že je to oproti dřívějším dobám podle jejího názoru především včasnou a přesnou diagnostikou. „Když zkorigujeme začínající vadu, můžeme zabránit většímu poškození jednoduchého binokulárního vidění (tj. schopnost vidět současně oběma očima pozorovaný předmět jednoduše a nevidíme dvojitě, pozn. redakce). Tato křehká rovnováha se samozřejmě může během vývoje kdykoli porušit, avšak pokud zasáhneme včas a nasadíme vhodné brýle, vada se vůbec nemusí rozvinout a časem dítě třeba vyroste z brýlí úplně,“ říká s tím, že když v oboru začínala, situace byla jiná. Brýle se předškolním dětem předepisovaly spíše až v momentě, kdy opravdu výrazně šilhaly. Navíc je děti bojkotovaly samy, nechtěly je nosit, protože jich bylo málo a vyčleňovaly je z kolektivu. Dnes už ale dávno nejsou stigmatem, což si ve své ordinaci pravidelně potvrzuje. „Třeba přijdou na kontrolu dvojčata, jeden sourozenec odchází s brýlemi, druhý bez nich, ale pláče ten, který je nedostal,“ kýve doktorka se smíchem.

Také podle ní hodně záleží na reakci rodiče, pokud na vidinu brýlí u svého potomka reaguje negativně, nebo dokonce s pláčem, nemůže očekávat pozitivní přijetí ani od dítěte. „Snažím se rodiče přesvědčit, že máme společný zájem, že obě strany chceme pro dítě to nejlepší, a když si mě vybrali, musí mi věřit a dodržovat, co jim radím. Snažím se vysvětlovat, co se bude dít a jaké nás v léčbě čekají další kroky. Nevěřila byste totiž, kolik mýtů v souvislosti s brýlemi mezi lidmi ještě dnes koluje. Například, že se oči musí trénovat a nasazením brýlí zleniví, nebo se dokonce kazí. Přitom je to dávno překonaný nesmysl,“ vysvětluje doktorka Věříšová a dodává, že stejně jako ve všech jiných aspektech, je i z pohledu očního lékařství každé dítě jedinečná bytost a jeho mozek reaguje unikátně. A tak je k tomu potřeba přistupovat.

To, co fungovalo sousedům nebo známým, na vaše dítě rozhodně platit nemusí. Proto přijďte včas. „Já jim ukážu cestu, jít ale po ní musí oni,“ uzavírá lékařka a apeluje: „Pokud se vám cokoli nezdá, neodkládejte návštěvu očního lékaře. Má to smysl.“